OVEČKA, o.p.s.

Hynek je můj tří a půlletý bratr. Když se ráno probudím, z obýváku slyším Prasátko Pepu a Hynečkův smích. Je to jeho oblíbená pohádka. Někdy se cítím velmi dotčena, Hynek umí říct jenom Pepa, ale moje jméno z úst ještě nevyslovil, i když to pilně cvičí.

Některé večery se s Hynkem chodíme koupat, sedím na okraji vany, aby nehodil šipajznu, celou mě pocáká a já mám pak mokré oblečení. Koupání má hodně rád. Nejradši si čistí zuby s tatínkem, ale když není doma, jsem mu dobrá já nebo brácha. Na mamku se úplně vykašle.

Papá sám a nejradši má těstoviny, ale pozor omáčku ne, to se hned urazí. U toho papání nadělá docela velký bordel, nevadí, náš pes se o to postará.

sestra Eliška

Hynek si rád čte knížky, nejradši je, když si s ním čtou babičky. Taky si rád pouští písničky a tancuje s plyšáky. Má oblíbená CD, které si pouští pořád do kola. Hraje si s autíčky, hází s míčky. Rád si hraje se sourozenci na honěnou, schovávanou, ale taky je dokáže naštvat, když jim rozhází jejich věci. Dokáže vytahat spoustu věcí během chvilky, jako každé tříleté dítě, ale pak s pomocí je uklidí a vrátí na svoje místo, i když to dlouho trvá a dá spoustu přemlouvání.

Moc nám toho zatím sám neřekne, ale používáme znakovou řeč s kterou se dobře domluvíme. Pomocí slabik, citoslovcí a znakovky nám sdělí, že venku zpívají ptáci, taťkovi fousy píchají, kočka spí, chci být sám, venku prší, atd.

Taky rád chodí ven, obuje si sám holínky, nandá čepici a nákrčník a vyrazí na dvůr. Samozřejmě sám na dvůr nesmí, takže se pak honíme po dvoře, kdo je rychlejší. Venku krmí psa Lunu a králíky. Za nimi vleze vždycky do králíkárny. Už zvládá i krátké túry bez nošení třeba do krámu, na hřiště, na hřbitov, kam chodí obdivovat svíčky a květinovou výzdobu. K takové túře musí být vhodné klimatické podmínky, nesmí foukat, mrznout, svítit sluníčko do očí, nebo být velké vedro, to pak neudělá ani krok. Ale měsíc od měsíce je to lepší. Na delší výlety má kočár, anebo taťky a mamky záda.

Hynek

Už nemusí cvičit Vojtovku ani Bobatha a jen tak si s mamkou občas zacvičí na míči. Rád jezdí na logopedii, i do Ovečky, kde se učí spoustu nových věcí. Všechno to učení jde pomalu, potřebuje hodně trénovat, někdy je to pod mamky větším tlakem, aby věci dokončoval, ale naučil se už mnoho věcí. Do školky Hynek zatím nechodí, ale chodí na kroužek zpívání a cvičení se stejně starými dětmi a na kroužek Montessori, kde mnoho věcí od nich odkoukal a naučil

O Hynkovo dvacátém prvním chromozomu navíc, jsme se dozvěděli v těhotenství. Bylo to náročné, ale když už jsme se rozhodli, tak jsme si těhotenství dál užívali i porod a po porodu nebylo žádné neočekávané překvapení pro nás ani pro doktory. Hynek je dochvilný a narodil se přesně v termínu. Měli jsme problémy s kojením, vždycky mu dlouho trvalo než se pořádně přisál a začal pít, ale po šestinedělí se to zpravilo. Hynek je zdravý, nemá žádnou výraznou srdeční vadu, dobře slyší, měl by nosit brýle, ale zatím skončily vždycky na zemi a už dvoje rozlámal. Je víc nemocný, kašle jsou u něj nadlouho. Teď jsme byly, ale půl roku zdraví a už přes rok neměl antibiotika, čehož si s radostí užíváme.

Čeká nás určitě spoustu starostí a výzev, ale i radostí a veselých chvilek, tak jako s jeho staršími sourozenci Mikulášem a Eliškou. Na světě jsou určitě horší diagnózy a problémy než Downův syndrom.

maminka