Nemusíte se obávat, že se Vaše dítě nebude schopno učit. Tvrzení o neschopnosti dětí s DS cokoli se naučit jsou zastaralá a dávno překonaná. Platila v době, kdy se děti s postižením odkládaly jako věci. POkud se našim dětem věnujeme, zažijeme opravdovou pýchu na své dítě, jemuž byl kdysi přisouzen „cejch“ nevzdělavatelného, když bude krok po kroku poznávat svět kolem sebe, osoby, hudbu, barvy, písmena, bude se učit číst, počítat a psát, naučí sevýborně i pravidlům mezilidského chování. Rozumní rodiče povedou své dítě s DS ke slušnému projevu úplně stejně, jako jejich sourozence.
Děti s Downovým syndromem jsou nejraději, když je považujete za obyčejného kluka-holčičku jako každé jiné. Také jim to nejvíc svědčí. Nebojte se laskavé, ale důsledné výchovy, Vaše dítě Vám ji vrátí mnohonásobně. Naučte je správně stolovat, pozdravit a poděkovat, dbát na pořádek, pomáhat, berte je bez obav všude s sebou, potřebují „okoukat“ svět kolem sebe a jeho zvyklosti. Děti s Downovým¨syndromem se učí pomaleji, ale existuje mnoho speciálních metod a postupů k jejich rozvoji.
Není důvod, proč by neměly navštěvovat běžnou mateřskou školu a podle možností dítěte rodiče mohou dále volit mezi integrací do běžné základní školy nebo vzděláváním ve speciální škole.
Nezoufejte, pokud se Vám bude zdát vývoj Vašeho děťátka pomalý. Všechno má svůj čas: vždyť můžeme se zlobit na jabloň, že dozrává až na podzim, když třešně jsme už dávno sklidili?

V době bezprostředně po narození děťátka s DS nemá celkem smysl zatěžovat se obavami z daleké budoucnosti. Naopak. V tomto období dítě potřebuje spokojenou, milující maminku a rodinu, která chápe handicap jako něco, co člověka sice znevýhodňuje, ale ne jako něco, co mu bere hodnotu. V této chvíli nemůžeme spolehlivě stanovit rychlost ani stupeň vývoje, k němuž dítě později dospěje. Ale vždyť stejně je tomu tak u dítěte bez postižení! Hrubý omyl je proto „nic od něj nečekat.“ Naopak! Děti s DS se rozvíjejí sice pomaleji, ale rovnoměrně.

Rozpětí - škála míry postižení v rámci Downova syndromu je široké. Většina lidí s DS se pohybuje v pásmu střední až lehké mentální retardace. V praxi to znamená, že tyto děti nejen, že komunikují čile se svým okolím, ale naučí se číst, psát i počítat. Lidé s DS zvládají dobře běžné domácí práce, jsou společenští, rádi sportují, touží být zaměstnáni.

I v naší zemi byly již integrovány děti s DS do běžné základní školy. To je obří skok od doby před rokem 1989, kdy těmto dětem byla automaticky doporučena škola pomocná. Zatím je ale skutečnost taková, že se pedagogická veřejnost v přítomnosti dětí s DS cítí nejistá. A tak děti s DS potřebují naléhavě rodiče, kteří o své děti bojují a dají jim šanci dokázat, že i ony jsou přínosem ostatní společnosti.

OVEČKA, o.p.s.