OVEČKA, o.p.s.

Pro naše děti je jednoznačně nejlepší, když je rodiče berou s sebou všude, kam se normálně s dítětem chodí. Tzn. na návštěvu, mezi děti na hřiště, do divadla, do kina, na plovárnu, nakoupit, pozvat známé, na dovolenou…. Zkrátka snažit se žít s nimi úplně obyčejný život. Naše děti se učí zejména nápodobou, a tak by k nim nebylo laskavé, kdybychom je od okolí oddělovali. Generace našich dětí je pravděpodobně zatím tou, která těm dalším teprve připraví cestu. Lidé většinou reagují rozpačitě na skutečnost, že se jejich přátelům narodil chlapeček nebo holčička s DS. Ale je důležité pomoci jim:naši přátelé si oddechnou, pokud otevřeně hovoříme o všem, co s sebou přinesla diagnóza DS. Vždyť přece od svých blízkých nikdo nečekáme jakýsi falešný soucit nebo předstírání, že se nic neděje. Děje se: naše holčička, chlapeček bude potřebovat hodně péče a lásky. Ale to je přece samozřejmé ! Ne tak samozřejmá je pracovitost, trpělivost a důslednost při výchově, protože všichni si rádi pohovíme“ a necháme čas plynout. Ale v našem případě to nejde, nebo jen málo. Děti s DS potřebují - ostatně jako všechny děti - využít maximálně čas, který nám byl svěřen od jejich narození do věku, kdy nastoupí do školy. Tak se stane, že maminky dětí s DS jsou nejen bezpečným a milujícím útočištěm, ale jsou zároveň učitelkami od rána do večera. Ale když pak malý klučina počítá, čte, je partnerem v rodině, chce pomáhat a umí Vás potěšit, rozezná zlé od dobrého, pak hrdost na toto dítě, které bylo ještě před pár lety automaticky posouzeno jako nevzdělavatelné, je na místě.

☻ školní integrace

Chodit do mateřské školy běžného typu by mělo být pro naše dítě samozřejmé. Pokud je z domova zvyklé poslechnout, nemělo by být problémem integrovat je i bez asistenta. Takových případů bylo několik i u nás. Praxe ale ukazuje, že ne každý ředitel MŠ má odvahu k takovéto formě a volí možnost druhou, tj. přijmout k dítěti i asistenta. Rozhodně je ale pro dítě s DS navštěvování běžné mateřské školky velmi zásadní a určující. ☻ Rodiče mají možnost volit mezi základní školou běžného typu a školou speciální. Je pravda, že stále přetrvají obavy pedagogů i ředitelů ze zařazení našich dětí do třídy běžné základní školy. Proto je důležité hledat vhodnou školu, tj. pana ředitele a paní učitelku, dávno před nástupem dítěte do školy. ☻ Integraci dítěte doporučuje speciálního pedagogické centrum (SPC). Děti s DS se učí ve škole běžného typu obvykle podle individuálního vzdělávacího plánu, učiteli pomáhá asistent pedagoga ( pracuje podle pokynů učitele s dítětem i se zbylou třídou) nebo osobní asistent ( je kdispozici jen dítěti). Praxe ovšem ukazuje, že asistent pedagoga těžko může odcházet od dítěte s DS, aby se věnoval dalším dětem. Škola spolupracuje s SPC , kde je dítě vedeno. Samozřejmě při sestavování učebního plánu je nutná spolupráce učitele, asistenta i rodičů, a SPC je připraveno být také k dispozici. Plán je variabilní během celého školního roku

Děti s DS jsou sociálně velice nadané a osvojují si v běžné ZŠ modely chování, které by jinde nezískaly. Jako příprava na život je vzdělávání mezi vrstevníky bez postižení pro naše děti ideální, ničím nenahraditelné.To je hlavní důvod, proč čím dál tím více rodičů chce umístit svého syna či dceru s DS do běžné ZŠ ☻ Jinou variantou je speciální škola, kde se dítě vzdělává podle učebních osnov praktické (dříve zvláštní) nebo speciální ( dříve pomocné) školy. Mohou zde být zřízené i rehabilitační třídy pro děti s těžkým mentálním handicapem. Výhodou by měl být menší kolektiv dětí, názorné vyučování, pomalejší postup, teoreticky by měly být školy dobře vybaveny didaktickými pomůckami. Celkově lze říci, že ideálním prostředím pro děti s DS je zařazení mezi vrstevníky bez postižení všude, kde jen lze.

Škola od školy je jiná, jako se liší člověk od člověka. Týká se to především osobnostní zralosti ředitelů i pedagogů, jejich odvahy a ochoty vynaložit jisté úsilí a být kreativní při výchově a výuce dítěte s odlišnými potřebami.Ne v každém městě je, doufejme, že ZATÍM, možnost integrovat dítě s DS do ZŠ běžného typu. Někteří rodiče pak dojíždějí do vzdálenější obce, města. Pro naše děti je zásadní, aby se pohybovaly v kolektivu, který je přijímá a respektuje. A tak rodiče hledají nejen školu, ale hlavně konkrétního učitele.

Pedagogická osobnost, ať už působí na škole běžné nebo speciální, dokáže vytvořit dětem výborné prostředí a je ochoten hledat metody, které dětem nejlépe zprostředkují předávané dovednosti i znalosti. Spolupráce pedagoga s rodiči je samozřejmá asi tak, jako rodiče spolupracují s lékařem, když je dítě nemocné. Jako není každý lékařem, není také každý rodič rozeným učitelem a jistě se nechá zkušeným pedagogem rád vést.