|
|
||||
|
|
Jsem teta Šárky a jmenuji se Jitka Císlerová. V naší rodině máme holčičku s Downovým syndromem. Moje švagrová(její maminka)mi nedávno položila otázku:“Jak vnímáš život rodiny s postiženým dítětem? „ V prvním okamžiku mě napadlo, co je to za nesmysl? Přece úplně normálně! Vzápětí jsem si uvědomila,že pro spoustu lidí to normální není. Když někde řeknu že mám neteř s Downovýn syndromem, většinou pak slyším, jak je to hrozné nebo jaké je to neštěstí. Tyto reakce vyplývají z nevědomosti. Všem odpovídám, že to rozhodně není neštěstí. Tyto děti potřebují víc péče, času a trpělivosti než si osvojí své dovednosti a možná se jim to nepovede úplně stoprocentně, ale i přes to si přece zaslouží lásku svých blízkých. A že jsou “jiní“? Jim připadáme jiní my a taky nás za to neodsuzují. Šárka i jako jiné děti je dar od Boha a my za ni děkujeme!!!
Jmenuji se Lukáš a jsem bratránek Šárky a je mi deset let a píši i za mou sestru Hanku, které je pět let.Když se Šárka narodila, tak jsme měli velkou radost. Pak nám mamka řekla, že Šárka je nemocná a že bude trochu jiná než ostatní děti. Byli jsme moc smutný, ale mamka se nám to snažila vše vysvětlit. Já i Hanička už to chápeme, ale vůbec nám to nevadí, máme jí rádi a já vím, že Šárka nás má taky moc ráda vždycky, když za ní přijedeme, tak nás obejme a dá nám pusu. Mě připadá že Šárka je úplně jak jiné děti, hlavně když si s námi hraje a dělá lumpárny a že je umí. Ahoj, Lukáš a Hanička
|
|
|