DOWNŮV SYNDROM              OVEČKA, o.p.s.                  DĚTI Z OVEČKY                 NEJBLIŽŠÍ AKCE               KONTAKT                     ÚVAHY, NÁZORY                          NÁVŠTĚVNÍ KNIHA            

Rady, názory, úvahy...

Teta, bratránec a sestřenice...

 

 

 

 

 

   

 

 Jsem teta Šárky a jmenuji se Jitka Císlerová.

              V naší rodině máme holčičku s Downovým syndromem. Moje švagrová(její maminka)mi nedávno položila otázku:“Jak vnímáš život rodiny s postiženým dítětem? „   V prvním okamžiku mě napadlo, co je to za nesmysl? Přece úplně normálně! Vzápětí jsem si uvědomila,že pro spoustu lidí to normální není. Když někde řeknu že mám neteř s Downovýn syndromem, většinou pak slyším, jak je to hrozné nebo jaké je to neštěstí. Tyto reakce vyplývají z nevědomosti. Všem odpovídám, že to rozhodně není neštěstí. Tyto děti potřebují víc péče, času a trpělivosti než si osvojí své dovednosti a možná se jim to nepovede úplně stoprocentně, ale i přes to si přece zaslouží lásku svých blízkých. A že jsou “jiní“?   Jim připadáme jiní my a taky nás za to neodsuzují.

                              Šárka i jako jiné děti je dar od Boha a my za ni děkujeme!!!

                   

 

Jmenuji se Lukáš a jsem bratránek Šárky a je mi deset let a píši i za mou sestru Hanku, které je pět let.Když se Šárka narodila, tak jsme měli velkou radost. Pak nám mamka řekla, že  Šárka je nemocná a že bude trochu jiná než ostatní děti. Byli jsme moc   smutný, ale mamka se nám to snažila vše vysvětlit. Já i Hanička už to  chápeme, ale vůbec nám to nevadí, máme jí rádi a já vím, že Šárka nás má  taky moc ráda vždycky,  když za ní přijedeme,  tak nás obejme a dá nám pusu.  Mě připadá že Šárka je úplně jak jiné děti,  hlavně když si s námi hraje a dělá   lumpárny a že je umí.                                                                                                                                                                                                                     Ahoj, Lukáš a Hanička