Náš Petřík se narodil jako vytoužené miminko. Již v těhotenství se v krvi objevilo podezření na Downův syndrom, ale můj věk 35 let a 6 měsíc těhotenství rozhodl, že nechceme žádný odběr plodové vody, protože těhotenství bylo rizikové a miminko jinak prospívalo moc dobře. Petřík se narodil 2.3.2000 a lékaři tvrdili, že je v pořádku, ale mé srdce říkalo, že je jiný než jeho sourozenci.  Neplakal, velké tváře, šikmé očička... Na naši žádost byla provedena genetika a  její výsledek byl sdělen obyčejným dopisem „Váš syn má Downův syndrom“. Byla to  hrozná bolest a beznaděj, jak to sdělit sourozencům, rodičům… Začátky byli moc těžké, ale Petřík byl zlatíčko a brzy si jej všichni zamilovali. V té době dceři Kristýnce bylo 15 let a synovi Markovi 11 let. Oba sourozenci se o Petříčka krásně starají, mají ho moc rádi, hrají s ním hry a věnují se mu, jak čas  dovolí. Nikdy si nestěžovali, že musíme Petříkovi věnovat více času a snaží se  neustále pomáhat. Je to pěkný číslo, všechno jde pomalu, ale o to větší máme radost, když mu jdou věci, které jiné děti dělají samozřejmě. Býval často a jednou i velmi vážně nemocný, ale zvládli jsme to. Snížená imunita je u něho problém. Proto jsme v jeho 5 letech jeli na 7 týdnů do léčebny a další rok do  ozdravovny a hodně mu to pomohlo. I když byl jako malý velmi hyperaktivní, podařilo se sehnat k němu asistentku a ve 3 letech byl integrovaný ve školce, kde byl až do svých 7 let. Ve školce měl individuální program a bezvadnou paní ředitelku, která s ním dělala logopedii.V 7 letech nastoupil do speciální školy pro postižené děti a je velice spokojený. Petřík sice moc nemluví, nečte, počítá  jen do pěti, ale již několik let dokáže výborně zacházet s počítačem, videem, satelitem i DVD přehrávačem. Musíme ho neustále hlídat, protože je neuvěřitelné kvítko, a jak říká manžel, je to náš „zlobr“. Letos oslavil 10 let a dělá nám moc velkou radost. Spoustu věcí zvládne sice s dozorem, ale sám. K narozeninám dostal velkou tříkolku, a tak nás pěkně prohání. Ve škole má spoustu aktivit a moc se do ní těší. Mají tam např. plavání, výlety, jízdy na koních, solnou jeskyni atd. Chodíme na pravidelné setkání rodičů s dětmi a o prázdninách jezdíme společně na pobyty. Pro rodiče jsou besedy a zájmové činnosti, při kterých si povídáme, předáváme si zkušenosti, rady, nápady a víme, že nejsme sami.