O nás
Naše děti
Kontakt
Downův
syndrom
Integrace
OVEČKA, o.p.s.
Proč školní integrace ?
Děti s Trizomií 21 se výborně učí napodobováním. Proto tolik záleží na tom, v jakém prostředí se pohybují. Potřebují si osvojit dobré a správné návyky. Není pochyb o tom, že nejlepší podmínky k tomu mají ve třídě, kde jsou přijaty mezi děti bez postižení. Samozřejmě za předpokladu, že paní učitelka, a vlastně celý kolektiv pracovníků školy, povedou ostatní děti ke slušnému chování, k úctě a přátelství.
Zcela nesprávným je postoj, kdy dítě s postižením je objektem jakési nekritické péče, kdy si může dovolit cokoli, projevy špatného chování mu jsou tolerovány a omlouvány, a tak je mu znemožněno, aby si osvojilo návyky správné.
Nemylme se: děti ve škole nejsou hloupé, umějí velmi citlivě a laskavě přijmout postiženého spolužáka, ale velmi dobře vnímají nespravedlnost, umějí ji pojmenovat a je pro ně nepřijatelná.
O co vlastně jde ?
Hrubým omylem, bohužel dodnes často ještě přetrvávajícím, je názor, že pokud je dítě s DS integrováno, "...tak tedy se vším všudy". Na tento postoj musí dítě dříve, či později doplatit. Děti s DS nemají tytéž možnosti, které mají děti bez postižení: jsou brzy unavené z nutnosti soustředit se, mají obavy z vlastního selhání, strach z neznámé látky, motoricky zaostávají za kamarády ve třídě, nerozumějí dost rychle náhle se měnícím situacím, jsou pomalejší, často náchylné k onemocněním, často hůře slyší a ne vždycky jsou vybaveny správně konstruovanými brýlemi. Pokud škola nechápe integraci postiženého dítěte jako POMOC, pak si nedělejme naděje, že integrace bude úspěšná. Školu a kolektiv spolužáků ve smyslu integrace chápeme jako prostředí, v němž dítě čerpá ze vzorů mezilidského chování nenahraditelnou inspiraci a kde je mu umožněno PODLE JEHO MOŽNOSTÍ získat vědomosti takové, jak mu to jeho intelekt, osobnost a fyzická odolnost dovolí.
Na druhé straně na těchto dětech vidíme, že se učit CHTĚJÍ, jsou vděčné za společnost dětí okolo sebe, mají rády společné hry a činnosti, paní učitelku i spolužáky milují, samy bojují se svou únavou, houževnatě se snaží stačit spolužákům. Jsou TAK VDĚČNÉ ZA POCHVALU !
Zde je místo pro asistenta, aby pomohl dítěti, pokud nastupuje únava a ztrácí se pozornost , aby povzbudil i motivoval, zjednodušil učivo tak, aby pochopilo podstatu věcí. Pokud dítě s DS pochopí podstatu věci, může se učit. Pokud jen opakuje a napodobuje, ztrácí radost i motivaci.
Učební plán se sestavuje proto, aby v něm učitel, asistent a rodiče PROMYSLELI co je pro dítě prospěšné a jakým způsobem se mu budou vědomosti zprostředkovávat. Není tedy prioritně důležité, jaké množství látky zvládneme.


Co je předpokladem úspěšného rozvoje ve škole ?
Rodina. Návyky, jimž položila základ rodina, určují úspěšnost začlenění dítěte do společnosti jako takové, tedy i do školy.
Děti s DS jsou hravé, nechce se jim opouštět pohodlí hry a nelze očekávat, že se ve škole samy od sebe začnou chovat jinak. Bez naší laskavé důslednosti, jíž se dítě učí, že má poslechnout, nebude dítě moci sledovat hru nebo práci, která je má rozvinout.
Nemusíme mít obavy: všechny děti s DS se dokážou naučit poslechnout, pomáhat, dodržovat pravidla, hrát si a pracovat nejprve s maminkou, později s paní asistentkou. Postupně zvládnou respektovat řád učebního režimu.
Problém tedy není v dětech, je v nás rodičích. Pokud si neuvědomíme, jak moc záleží na tom, zda si dítě dělá co chce, nebo zda je dokážeme v rámci rodiny vést k tzv. slušnému chování, necháme se snadno obelstít tvrzením, že díky diagnóze vzdělávat děti s DS vlastně ani moc nejde. Opak je pravdou: děti s Trizomií 21 jsou schopny se učit, jen jim musíme pomoci. Dejme si pozor na netrpělivost a nedůslednost. Poskytněme dětem dostatek pochvaly a vtahněme je do běžných činností tak, jako jejich sourozence bez postižení.
<
>