Ahoj a dobrý den všem,

Jmenuji se Martina a mám syna s Downovým syndromem, jmenuje se Radeček a nyní je mu dva a půl roku. Narodil se nám 8. Června 2010 jako naše první dítě.

Moc jsme se na našeho synka těšili a po všech testech, které vyšly na výbornou mě ani nenapadlo, že by něco nemělo být v pořádku. Pak to přišlo. Radeček se narodil o tři týdny dříve. Porod byl rychlý a bez komplikací, až na to, že byl Radeček několikrát obmotán pupeční šňůrou a byl hodně napitej plodové vody. Ještě v tu chvíli mi na tom nepřišlo nic divného. Jelikož byl Radeček hodně přidušenej, tak byl ještě ten den převezen do Písku. Volala jsem tam desetkrát denně a až když mi řekli, že dělají genetické testy, začalo mě to hlodat. Co když má Downův syndrom… Všichni mě uklidňovali, že to tak nebude ale v pátek jsme se to dozvěděli.

 

Byla to doslova rána mezi oči, ten den byl nejhorší v mém životě. Hned jsem chtěla jít za ním a pochovat ho, moje první dítě, mojeho miláčka. Ráďa jen ležel v inkubátoru a spal ale byl v pořádku. Ještě ten den jsme zařídili převoz do Českých Budějovic a tam jsem s ním byla tři týdny. První týden jsem jen proplakala, bylo to hrozné, v nemocnici a sama. Všichni lékaři a sestřičky byli moc hodní a vztřícní. S odstupem času na to nekoukám už tak černě, vždycky jsem se utěšovala, že na to za rok budu vzpomín at v lepším a měla jsem pravdu. Za ten rok se toho událo hodně. Radečka jsme si přivezli domů 4. Července a byla to krása, těšila jsem se na první jízdu kočárkem. Ale! Co lidi, co jim mám říkat? První dny to bylo hodně těžké, za celou dobu jsem se nesetkala s nikým, kdo by byl zlý . Všichni nás přijali úplně normálně, někteří donedávna netušili, že má Ráďa DS. Je totiž hrozně šikovný a je to naše tornádo. Teď něco málo k Radečkovi. Ve třech měsících jsme byli v Motole na operaci srdíčka, operace dopadla skvěle a za týden jsme byli doma. No a Ráďa od té doby začal zlobit jako čert J. V pěti měsících se začal sám obracet a dokutálel se prakticky všude, sedět nám začal v 11ti měsících no a poprvé se postavil ve 13ti měsících a začal i lézt. Samostatně chodí od 20ti měsíců. Ze začátku dost padal ale hned se otřepal a pokračoval. Náš Radek nic nevzdává J Jediným problémem je řeč, nemluví skoro vůbec, jen posunky. My mu doma rozumíme ale cizí by měl problém, ale pořád si říkám, že má jěště fůru času na rozkecání, teď má hold ma práci něco jiného. Vříjnu 2011 se Ráďovi narodila sestřička Evelínka a jen co povyrostla a začala taky chodit, už je od sebe nikdo nedostal, jeden od druhého se učí nové lumpárny, když chtějí, tak si spolu umí i hrát ale většinou to zkončí rvačkou J. Rádi spolu hrají na skovávanou a milují společné koupání, já už méně J. Radeček je k Evelínce velice pozorný, když brečí, tak jí podá dudlíka nebo lahev s pitím, dává jí ham a nebo jí jen tak pohladí. Jsou to naše zlata J.