O nás
Naše děti
Kontakt
Downův
syndrom
Nejbližší akce
OVEČKA, o.p.s.
Rok 2016
Další střípky ze Šimonovo mozaiky integrace

To, že Šimona zná ve školce jménem každé dítko a každý rodič, to je věc zcela normální a běžná. A to má naše školka zhruba 130 dětí na 4 třídy. Každý ho nadšeně zdraví, mává na něj, někteří si s ním plácnou na pozdrav (i rodiče) a po setkání s ním má hned každý skvělou náladu a úsměv na tváři. Mne ostatně znají všichni také, díky Šimonovi, jsem prostě "Šimonkovo mamka" (u skautů jsem včera zjistila, že tam jsem "paní Bobová").
V naší bytovce jej (Šimona) všichni berou jako parťáka a domluví se spolu úplně na všem, a to i přesto, že Šimon vládne prozatím převážně neverbální komunikací. On rozumí 100% všemu a sousedi už také rozumí 100% jemu. No a protože je ten náš všudybyl velký srandista, provokatér a vtipálek, tak je každou chvilku slyšet hurónský smích před naším domem, kde se baví chlapi i ženy se Šimonem.
Poprvé, když se začal vyjadřovat více, tak jsem jen doufala, že se nikdo nedívá. Byli jsme zrovna u kadeřnice, stříhala kluky. Když stříhala Lukiho, tak mi Šimon ukazuje znak na opici. Já se divím a říkám: "Opice?" On jako že jo. Hm... "Tady žádná opice není." A on mě přesvědčuje, že je. Rozhlížím se znova a opravdu nikde není. Šimon se provokatérsky kření, očka mu šibalsky svítí a pak mi ukáže na druhou kadeřnici, která sedí v koutě a neustále něco loví v mobilu. A pak znova udělá opici. Začíná mi po_ma_lin_ku svítat, ale tak trochu se mi to nelíbí. "Opice? Paní je opice??" Šimon zajásal a dostal záchvat smíchu, máma pochopila, co jí chtěl říci. Tak to byly Šimonovo počátky sdílení se.
V létě mi provedl to, když jsem s ním byla na dovolené na záchodě, že když jsme vycházeli ze dveří ven, tak jsem ty dveře málem vyrazila a následně sebou málem prorazila. Šimon se na mne podíval, pleskl se dlaní do čela a zavrtěl hlavou. Mně teprve pak a opět po_ma_loun_ko došlo, co jsem způsobila - můj zlozvyk, nejprve otevírat dveře a pak je odemknout... A to je neustále něco. Svými "hláškami" trefí hřebík na hlavičku a jsou květnatější, než jsem zmínila. Tyhle si vybavuji jen proto, že hláška s opicí byla první, kterou kdy udělal a tu se slušně řečeným poukázáním na to, že je "máma bl..." tedy, že "to snad není pravda", tu si pamatuji proto, že on si na můj vkus až moc bleskově spojil to, co se stalo a jasně a stručně se k tomu drze vyjádřil.

Tento rok je ve školce nával předškoláků. Musí se to řešit tak, že jsou předškoláci ve dvou třídách a k nim je pak vždy pár dětí dle datumu. A Šimon je také ve třídě předškoláků. Ne, do školy ještě pár let nepůjde, na to máme času dost. Ve třídě je 27 dětí, paní ředitelka, zástupkyně a Šímovo paní asistentka. Je to jiná třída, než vloni a jiné paní učitelky i asistentka. Tak moc nám to předškoláci zamíchali.
Šimon chodí do školky rád, dá se říci, že je soběstačný a že si to tam užívá. Dnes šli předškoláci do města na zmrzku a na prolézačky, respektive na nejlepší krumlovské prolézačky. Je to dost daleko a tato trasa se chodí jen s těmi největšími, to by Šimon neušel. Nicméně, protože nechtějí Šimona lifrovat po dobu procházek do jiné třídy, tak si vyžádali naší káru, raketu, dobrá... sportovní kočár Chariot, který už tak moc nepoužíváme. Ono totiž, vytunili jsme naši cestu do školky a ze školky tím, že já jedu na kole a Šimon vedle mne na odrážedle. Náramně si tu cestu užíváme a oba se při tom vyblbneme. A co se dnes nestalo, při vyzvedávání Šimona "po ó", byla dnes paní ředitelka naměkko. Moc si pochvalovala Šimona, jak je šikovný a já nevím co ještě všechno, ale že se o něj všechny děti na procházce chtěly starat, předháněly se v tom, kdo jej poveze, kdo mu s čím pomůže, dávaly pozor na to, aby měl správně čepici, aby mu nesvítilo sluníčko do očí a prostě o něj pečovaly - ačkoliv nemusely. Dávaly pozor na to, aby jej správně držely za ruku, aby mu nevykloubily loket - ano, už se mi to párkrát stalo a dvakrát jsme byli na pohotovosti. Poté, co se to doktorovi nepodařilo nandat zpět a on byl přesvědčený o tom, že podařilo, jsem se to nakonec naučila sama podle youtube. Takže v instrukcích do školky je i informace o správném chytání Šimona za ruce. No a šup, děti si to hlídají a dávají si pozor, aby se Šímovi nic nestalo. Hlavně po dnešní procházce, ale i po předešlých dnech se všechny učitelky nezávisle na sobě shodly, že když mají Šimona ve třídě, všechny děti jsou úplně jiné - hodné, pozorné, milé, starostlivé a že je Šimon pro jejich třídu obrovským darem, že jsou moc vděčné za to, že jej tam mohou mít, protože jeho přítomnost působí tímto způsobem na ostatní. Což je skvělou školou do života. A toto mi dnes řekla každá učitelka, kolem které jsem prošla a každá byla jaksi naměkko :-) Tož tak, inkluze v mateřské škole.

Hanka - Šimonova maminka
Šimon dříve - ZDE
ŠIMON
<
>