2014                                                   

Dobrý den,

několik let zde píši o Zuzance a přemýšlím, jak nejlépe vystihnout další rok našeho společného života.......

Myslím, že první dvě slova, která se mi vybaví, jsou spokojenost a vděčnost. Vlastně jsou to slova tři: ještě překvapení. Je to možná  trochu nezvyklé, ale nejdřív ze všeho musím vyzdvihnout Zuzčiny kamarádky. Pořád, ano, pořád trvá jejich přátelství.   Zuzanka, Anička, Lenka, Bára - kamarádky ze školky a teď spolužačky. Bára chodí na jinou školu, ale pořád jsou společně: spaní u nás, spaní u kamarádek, letní týden na chatě, oslavy narozenin, společný taneční kroužek, dramatický kroužek. Zprávy po telefonu, když se objeví nemoc a Zuzka zase nemůže do školy...

Ale nejen ony, Zuzka má nové kámošky z řad dětí, které teprve poznala na nové škole na II. stupni. Myslím, že se povedl přestup na novou školu, resp. kolektiv dětí, v němž Zuzka může žít svůj  školní čas, je prostě báječný. Pro naši rodinu je to opět důkaz Boží péče.

S úžasem pozoruji holčičí "partu", jak si zcela vystačí hodiny a hodiny při kosmetice, líčení, natáčení filmových sekvencí...

A věřte, že jako maminka mám srdce "naměkko", když u nás zazvoní neočekávaně zvonek a dole stojí některá ze Zuzčiných kamarádek- "Teto, můžu dneska za Zuzkou?" . Nebo když Zuzka přiběhne a vykulenýma očima  a od dveří volá "Zítra jdeme s holkama nakupovat !!!" A opravdu, holky ji vyzvednou, jdou v partě a přinesou překrásné "trofeje" z města v podobě náááádherných stínů na oči, malých upomínkových předmětů atd. Holky jsou prostě báječné. A jejich maminky také. Vím, že to opakuji na těchto stránkách pokaždé, ale ono JE TO TAK.

Za ta léta jsem přišla na důležitou věc: nejen rozvoj kognitivních funkcí, nejen dovednosti, ale hlavně VZTAHY.  Nikdo nechce být sám. A tak znovu a znovu chci povzbudit maminky, které jsou teprve na začátku: vytrvejte, nedbejte na únavu, rozvíjejte děti co nejdříve, protože se Vám vše vrátí bohatě v podobě schopnosti  dítěte obstát ve vztazích.

Tolik ke slovům "vděčnost" a "překvapení". Ke slovu "spokojenost "bych chtěla především říci, že spokojenost celé naší rodiny tkví v tom, že už se prostě domluvíme. 

Co se týče školy -Zuzu chodí do 7. třídy -  nemohu si vynachválit přístup vedení základní školy v Dukelské v Č. Budějovicích, vydalo by to na celou kapitolu. Učitelé, paní asistentka ( spíše báječná přítelkyně) jsou doslova "nastaveni" na vlnu vzdělávání dítěte, které potřebuje podepřít.

Zuzka chodí na klavír,  už chce chodit beze mne, což je velmi příjemné, na flétnu se už teď učíme občas samy spolu, ale nemám moc času, kdoví, jak to bude s flétnou dál ??? Z dalších činností je to ještě "dramaťák" a "tanec". Je to prostě fajn. Abych nepsala jen samou chválu, měla bych jistě uvést i záporné věci, ale vlastně se ani nechce. Nikdo nemá nic v životě dokonalé. Ani my. Ale život, jaký jsme dostali, je Dar a my jsme vděčni, že jsme pohromadě tak, jak to je.  Děkuji všem, kteří se k Zuzance chovají laskavě a říkám si, že je denně vidět Boží péče o  Zuzku. Jen to chce mít otevřené oči.  

Přemýšlíme určitým směrem co dál, ale uvidíme, zda se nám plány podaří naplnit..?

Přeji Vám, pokud máte malé děťátko s DS, abyste potkali dobré lidi a abyste měli víru ve schopnosti Vašeho chlapečka nebo holčičky.

Srdečně Vás zdravím a přeji vše dobré jménem celé naší rodiny.             Jana Jarošová, maminka Johanky a Zuzanky, České Budějovice